Švihák lázeňský – Mšenské okruhy 2007

[07.06.2007 – Petr Pražák – MTB závody – Přečteno 277×; Mountainbike.cz]

Tento víkend byl závody rekordně nabitý. V úvahu přicházel XC pohár v Kamenici, silniční Sudety, X-triatlon ve Sloupu, Bikeathlon v Liberci nebo Mšenské okruhy. Do Kamenice bych však jel jen jako divák, v neprospěch triatlonu rozhodla zkušební plavba v neoprenu v předvečer závodu, která skončila po deseti tempech kyslíkovým kolapsem, na 14kg Favoritu se mi do Sudet moc nechtělo a tak volba padla na okruhy ve Mšeně.

Zázemí závodu se nacházelo v kouzelném areálu Městských lázní

Do kokořínského dolu to mám coby kamenem dohodil, na biku tam jezdím celkem často, takže jsem byl natěšený, jakou trať pořadatelé vytyčí. Navíc mám Mšeno resp. nedalekou Stránku spojenou se vzpomínkami na dětství, kdy jsme na skládačce absolvovali 40km vyjížďky se strýcem Pignonem.

Okruhy ve Mšeně se konaly jako Mistrovství ČR amatérských cyklistů sdružených v SAC, mistrovství ČEZ a.s. a závody veřejnosti. V každé kategorii byly samozřejmě ještě další věkové podkategorie, což při nízkém počtu startujících, dávalo slušné šance na umístění:-) Jeden okruh měřil 10km, závodníci absolvovali různé počty, dle zařazení do kategorií. Zázemí závodu se nacházelo v areálu Městských lázní, kde jsme kromě čísla na řidítka nafasovali i čip integrovaný do druhého startovního čísla připínajícího se na záda.

Na louce před cílem pořadatelé zamotali trať do několika smyček

Do účasti na závodu určitě promluvilo počasí – celonoční déšť radikálně změnil povrch převážné části trati. Rozjetí resp. pokus o rozjetí před závodem jsme s bratrem absolvovali přímo na prvních kilometrech trati, kde nás zmátla absence většího počtu stop na bahnitém povrchu – že by si před námi trať nikdo neprojížděl? V prvním stoupání jsme ale pochopili – pneu šíře 2.0 měla rázem 3.0 a nevešla se do vidlice, kolo ztěžklo nabaleným bahnem snad dvojnásobně. Bahnitá polní cesta naší nalomenou morálku dorazila – byl to první závod, kde jsem ještě před startem věděl, že nedojedu. Váhal jsem i nad startem samotným, nicméně kolo už bylo stejně totálně zahnojený, takže jsem si řekl, že dám jeden okruh a pak budu fotit trápící se jezdce.

Noční déšť zásadně poznamenal celou trať

Na startovní čáře se nakonec sešlo šedesát pět startujících všech kategorií, do cíle jich pak dorazilo o jedenáct méně. Premiérově jsem místo dofouknutí pneu dost upustil – což se vyplatilo, přilnavost vzrostla stonásobně:-) Trochu zmatku vnesl moderátor těsně před startem – kategorie Veřejnost totiž měla jet jen 3 kola, místo předem avizovaných čtyř. Do změněných propozic jsem před startem nepodíval – nakonec jsem se po třetím kole časoměřičů raději zeptal, jestli už je konec. To borec za mnou už najížděl do čtvrtého, když byl zastaven, Jirka Chyba si však dal kola čtyři (možná tréninkově:-)

Jirka Chyba si dal o kolečko navíc

První kolo bylo protaženo až do asfaltového kopce nad městem, aby se pole roztrhalo ještě před nájezdem do terénu, což se povedlo jen částečně – z rovinky se do terénu najíždělo v několika balíkách a byl téměř zázrak, že se nikdo nesmotal. Totálně rozbahněná polní cesta k tomu přímo vybízela. Po chvíli se balík roztrhal a na křížení trasy na přejezdu silnice už to bylo volnější. Následoval krásný singlík směrem dolů, zakončený prudším úsekem, kde přímo přede mnou jeden borec elegantně lehnul. Následoval lesní rovinatý meziúsek plný bahna a vody, takže dalo práci udržet stopu. Po něm přišel cca 500m výjezd a pak další sjezdík, včetně několika klopených zatáček, kde se nemuselo brzdit. Na rovném úseku se pak jelo mezi stromy padesátkou. Prostě paráda. V půli trasy se profil otočil a začalo se 3 km stoupat, pneu držely skvěle a tak se dalo jet až kousek pod kamenné schody, kde hlasitě povzbuzovala skupinka diváků.

Službu nevypověděly nohy, ale technika

Po přejezdu křížení tratí z druhé strany přišel na řadu další pěkný sjezd po kamenech a pak rychlá široká lesní pěšina. Ta končila na louce kousek před cílem, kde pořadatelé zatočili trať do několika smyček. Následně se stoupalo po dlažbě až k cíli resp. vjezdu do dalšího kola, pod bránou se snímačem čipů a před sichrující videokamerou (proč by to tak nemohlo být i jinde…).

Stoupání do cíle

Katastrofické představy o trati se nenaplnily – naopak, lesní úseky mě nadchly, takže jsem nakonec absolvoval celý závod. Ke všemu diváci hlásili průběžné pořadí, takže odhadem jsem si říkal, že by to mohlo vyjít na bednu – což se podařilo a tak, po několika letech odříkání a těžké dřiny, jsem mohl konečně vystoupat na stupně vítězů. Ke všemu se do první desítky vešel i brácha, famózní úspěch. Mnozí škarohlídi se možná budou snažit výsledek zlehčit tím, že nás v kategorii bylo pouze devět, ale na to se historie a potomci ptát nebudou:-)

Počet pohárů téměř převyšoval počet startujících

Zatímco veřejné kategorie končily po třech kolech, bikeři závodící o mistrovské tituly kroužili kola čtyři, takže jsem mohl zhotovit pár fotek. Mezitím si první závodníci omývali zabahněná kola u připravené hadice, ostatní si pak užívali poklidné lázeňské atmosféry:-)

Všimla sis šestačtyřicítky? Myslíš, že mi dá podpis?

Značení trati bylo bezproblémové (mlíka všude dostatek), stejně tak i její zabezpečení, všude někdo stál. Příjemný byl i počet diváků podél trati. Ta z části zasahovala právě do oblasti kokořínského dolu – ten je bikery hojně vyhledávaný pro obrovské množství tras koncentrovaných na relativně malém území, které je však velice členité a atraktivní, s množstvím úžasných singletracků, s různými povrchy i stupni obtížnosti. Mšenské okruhy 2007 byly počtem startujících spíše rodinným podnikem, ale se skvělou atmosférou a pěknou tratí. Pokud bude za rok sucho, přijedu určitě zas:-)

Autor článku: Petr Pražák – Mountainbike.cz