Malevil Cup 2006 – Lausitzekstase

[16.05.2006 – Petr Pražák – MTB závody – Přečteno 8831×; Mountainbike.cz]

Další ročník Malevil Cupu je úspěšně za námi – t.j. jak za týmem pořadatelů z Paklisportu, tak i za 1337 závodníky, kteří na obou tratích (102 a 62 km) závod dokončili. Malevil Cup, který oprávněně patří atraktivní tratí, pořadatelským zázemím i počtem účastníků mezi TOP české maratóny, byl letos zařazen do třídílného mezinárodního seriálu MarathonMAN 2006.

Možná i díky tomu byla konkurence podstatně větší než loni – v první stovce se umístilo 26 eliťáků, včetně velké části naší maratónské špičky. Nicméně první dvě místa patří borcům ze sousedního Německa (cizinců bylo na startovní listině celkem dost). Prověřená trať pak doznala menší změny ve sjezdu do Oibynu, kde byla závěrečná část kamenitého sjezdu nahrazena smyčkou s mírnějším profilem.

Malevil Cup 2006

Tradiční proklatě brzký ranní start dlouhé trati (8:00) byl díky relativně teplému ránu snesitelný a tak se dalo těch pár km na místo startu v Jablonném dojet v „krátkých“. Počasí bylo naprosto ideální – meteorology slibovaná sprška přišla až v podvečer. Náměstí se rychle zaplnilo závodníky (o V.Š. a jeho seřizování přesmyku a foukání kola 2 min před startem mám od dotyčného zakázáno mluvit:-) a tak mohl herec Václav Helšus, coby startér v dobovém kostýmu, závod odstartovat. Tentokrát však chyběl Divokej Bill s refrénem „Ať ti to šlape chlape!“

Nebudu chodit kolem horké kaše – přestože se závod jel třináctého, během jízdy se mi nic nepřihodilo, nezradila mě technika (vyjma zasekávající se páčky přední brzdy), nespadnul jsem, opět nepíchnul a ani jsem nebyl svědkem něčeho extra vtipného. Prostě od začátku dokonce jenom dřina:-) Hned po startu jsem zjistil, že je přede mnou cca 200 lidí, což mě nepotěšilo, nemám ostré lokty… a tak jsem do terénu na 2. km najížděl s handicapem oproti plánu (čas do 5:30, popř. umístění v první stovce).

Malevil Cup 2006

Trať byla suchá a prašná, vyjma „věčného bahna“ pod Loupežnickým vrchem, až ve třetí třetině závodu se objevilo několik bahnitých resp. vodních úseků, včetně brodu, kde jsem – po několika elegantních skocích po kamenech – smočil tretry i rukavice.

První kritický úsek – zatáčku smrti za Zdislavou, kde jsem před dvěma roky zlomil rám – jsem absolvoval bez újmy. Ne už tak borec v bílo-oranžovém dresu ( XCR???, všimnul jsem si pouze nápisu MAPEI a slušně sedřených zad), kterého sbíral ze země teamový kolega. Další pád jsem zažil až v Německu, kdy při pokusu o předjetí hodil borec saltíčko (vzápětí hlásil, že je v pohodě).

Zmíněná změna trasy před Oibynem se mi zamlouvala, nejdřív po vrstevnici, pak sjezdíky v písku a kolem takových kupolovitých skalek. Malevilská trať by se dala charakterizovat vyvážeností (střídají se asfaltové úseky, singltracky mezi stromy, ustřelující šotolina, kodrcavé polní cesty, technické sjezdy, panelová cesta, skvělé kamenité sjezdy i šlapací úseky) a atraktivitou (výhledy např. na cca 30. km – Loupežnický vrch s výhledem na Jablonné a Máchův kraj s Bezdězem v pozadí, výjezd pod vrchol Luže, probleskující ranč z Jezevčího vrchu těsně před cílem…).

Malevil Cup 2006

Druhá půle trati – zhruba od Luže – už není tak technicky náročná. Pár pěkných sjezdů se tam najde (včetně klopených zatáček), výjezdy jsou pak taktně voleny spíše táhlé. K zajímavému momentu došlo tak dvacet km před cílem: díky rozšíření replik teamových dresů jsem se ocitl v TOP čtyřce ve složení Česká spořitelna, Merida, Rock Machine Cyklomax (u Julie Pekárkové to replika nebyla) a elegantní Twister:-)

Poslední úsek kolem Jezevčího vrchu se odehrával coby stíhačka, bohužel chybělo jedno stoupání k docvaknutí několikahlavé skupinky zralé na předjetí. V posledním sjezdu na ranči mě ještě předjíždí borec na Mavericku a je hotovo.

Časový limit jsem s přehledem splnil, ovšem na první stovku to nestačilo. Možná za rok :-) Nafasované bankovky Vávrovky jsem utratil (s mírným doplatkem) za pizzu v místní restauraci. Zatímco ostatní okupovali stánky s gulášem a pivem, uvnitř bylo poloprázdno a čekalo se v sedě. Večerní program a tombolu jsem tradičně vynechal (nelehký život má noční oční) a z ranče odjížděl s vyčerpaným tělem ale naplněným duchem:-)

P.S. Jednu výtku bych přeci jen měl: na profilu tratě z druhé strany startovního čísla jsou kilometry psány proklatě malým písmem

Autor článku: Petr Pražák
Foto: Iffča